Gejša - tajemství pod bílou maskou

Myslím, že svět květů a vrb, jak se životu gejš přezdívá, je pro nás velmi zajímavý a přitažlivý a to nejen kvůli Japonsku a jeho krásám jako takovým, ale hlavně kvůli naprosto rozdílnému vnímání žen, jejich společnosti a sexuality.

Zatímco u nás jsou často v kurzu vnadné, opálené a hlavně odhalené krásky, ve světě květů a vrb je to naopak. Tam je pro muže vzrušující bílá tvář, červené rty a tajemství skryté pod vrstvami oblečení. Gejša tam není žádnou levnou prostitutkou, ale naopak velmi drahou společnicí, která co se vzdělání a vtipu týče, nesmí za mužem zaostávat.

Tuto esej jsem psala v rámci mého studia antropologie umění na Karlově Univerzitě a teď ji pro Vás lehce zkrátím a poupravím, aby jste i vy mohli zjistit, jaké tajemství se skrývá pod bílou maskou.

V naší společnosti (a nejen u nás) často dochází k zaměňování gejši za japonskou prostitutku, proto myslím bude dobré hned ze začátku vše objasnit a vysvětlit si, co se doopravdy skrývá pod názvem „gejša“.

„Slovo „gejša“ se skládá ze dvou částí gej a ša,  kde  „-ša“ je jen příponou, jakými jsou v češtině „- istka“ nebo „- ice“. Gej je běžné slovo s řadou významů zahrnující umění, dovednosti a schopnosti.“  Japonec, který neumí pobavit společnost je v každodenním životě označován jako člověk bez gej, jinými slovy, tento člověk zkrátka není zábavný. Tímto se dostáváme k hlavnímu úkolu gejši – bavit společnost.

Klienty gejš jsou většinou lidé z nejvyšších vrstev, kteří jsou za jejich profesionální společnost ochotni zaplatit celé jmění.

Gejši mají ve svém repertoáru vše, co je libo – od tradičního japonského tance a hry na šamisen (japonský strunný nástroj), přes dramata a poezii až po čajové obřady.

Tanec gejš - často s vějířem

Gejši také samozřejmě musí skvěle ovládat etiketu a sledovat současné dění v politice a sportu. Dále zvládají plynulou konverzaci, rychlé odpovědi, hravé, ale neurážející vtipkování, případně lehké laškování. Gejša by měla být dokonalou souhrou krásy, šarmu a inteligence.

Dále se tedy podíváme blíže na to, co ji zdobí, dnes konkrétně na líčení a účes.

Gejši se rozdělují na maiko a geiko. Maiko je gejša učednice, která se od své starší sestry geiko odlišuje pestřejším oblečením, množstvím ozdob ve vlasech a také rozdílným líčením obličeje.

Bílé líčidlo se nazývá šinouri a je typickým znakem nejenom gejš, ale i většiny japonských umělců. „ Historie bílého líčidla sahá až do heianského období, kdy ho šlechta nosila při audiencích u císaře v temných, uzavřených komnatách. Tradičně se  do něj přidával slavičí trus, který byl cenným pleťovým tonikem, dnes jsou přísady méně exotické.“  První líčidla se také vyráběla na bázi olova a byla značně jedovatá.

Před použitím bílého líčidla se na obličej a šíji nanáší olejová pasta, aby byla pleť krásně hladká, hydratovaná a make-up vydržel celý den. Poté se nanese bílé líčidlo, nejprve od krku a šíje dolů a nakonec i na obličej.

Na šíji se u mladých gejš nechávají dvě nebo tři výseče holé, nenalíčené kůže ve tvaru W. Na muže působí pohled na „obnaženou“ kůži na šíji silně eroticky. Na to, aby bylo líčení přesné a pokaždé stejné se používá šablona.

Pruhy nahé kůže bez líčidla také lemují spánky a čelo, celé to tak působí velmi rafinovaně, bezelstně poodhaleně a nutí muže hledat tajemství gejš pod bílou maskou.

„ Dva bílé klíny líčidla roztínají šíji, zbývá po nich ostré „w“ nenalíčené kůže letící jako šípy směrem od linie vlasů. Kontrast mezi dokonale bílým líčidlem a obnaženou kůží je nejsilnější erotický prvek vzhledu, kterým se svět květů a vrb pyšní.“

Dalším velmi důležitým krokem je zvýraznění nebo spíše přímo zkontrastnění obličejových rysů. Obočí často bývá úplně vyholené a domalované tužkou do ideálního tvaru, který představuje větývku vrby. Oči jsou v silném kontrastu s bílou maskou nalíčeny nachově černou linkou, v koutcích lehce rozmazanou a s přidanou červenou nebo růžovou barvou.

Ústa a jejich líčení jsou velmi symbolická. Použitá je karmínově rudá rtěnka a ideálním tvarem je malé okvětní poupátko. Na začátku učení si mladé gejší učednice (maiko) líčí pouze spodní ret, což opět symbolizuje mládí a nezkušenost. Po čase se poupátko rozvine a s přibývajícími zkušenostmi a umem si může mladá dívka začít líčit oba rty.

Stejně jako líčení i účes hraje u gejš velmi symbolickou roli a to zvlášť u gejši učednice maiko. Její styl účesu se rozděluje na pět druhů a každý symbolizuje určitou změnu v životě mladé maiko.

Prvním typem je Warešinobu. Tento účes je úplně prvním v profesionálním životě gejši a znázorňuje její nezkušenost a nevinnost. Typickým znakem pro tento účes je červenobílá puntíkovaná stuha, horizontální zdobená spona protažená uzlem a velké množství zdobených jehel odpovídající ročnímu období.

Zjednodušeným účesem Warešinobu je účes Ofuku, pro něj je typická červená stuha viditelná zezadu. Dříve tento účes symbolizoval ztrátu gejšina panenství, dnes pouze informuje o změně statusu z maiko na geiko, čehož se dosahuje okolo 18. roku nebo, když gejša pracuje tři roky.

Kacujama a Jakko-šimada jsou dva typicky festivalové účesy. První je určen na gionský festival a druhý na oslavu nového roku.

Účes Sakko se nosí poslední měsíc kariéry maiko. Tím, že si vrcholek účesu zastřihne, dává gejša najevo své rozhodnutí stát se geiko.

Pro geiko jsou potom důležité tři hlavní účesy, hlavně v prvních letech práce, kdy je hodně využívá na různá vystoupení. Tyto účesy jsou však vyráběny výhradně jako paruky. Prvním a nejslavnostnějším  je účes šimada, dalším v řadě je cubuši šimada, který je jednodušší, ale stále nevhodný pro obyčejné nošení. Posledním důležitým  účesem je mae-ware, který se nosí pouze při tanečních vystoupeních, a to pouze v případě, že jeho nositelka hraje mužskou roli.

Důležitou roli při zdobení mají také jehlice a spony kazaši. Pro každý měsíc je typická jiná spona s jinými motivy. Lednová se rok od roku liší, objevují se motivy jako je honění káči nebo pouštění draka. Únorová je typická švestkovými květy nebo narcisy, březnová teplými zlatými barvami, dubnová květy sakur. Symbolem května je vistárie nebo kosatec, v červnu se objevují na sponách hortenzie a vrby a v červenci se odehrává gionský festival na nějž se každý rok navrhuje jiná spona. Srpen je symbolizován ovijnicemi a pampovou trávou, září je spojeno s příchodem podzimu a motivem čínského zvonečku, říjen symbolizuje chryzantéma, listopad červenohnědý javorový list a konečně prosinec je spojen s kulatými rýžovými koláčky a bílými květy.

V Japonsku má vše svůj význam, správný čas a důležitost ročního období se projevuje nejen na sponách, kimonu a obřadech, ale i na takových drobnostech jako je chuť rýže v sushi nebo ideální volba čaje.

Kimono, líčení a účes jsou nedílnou součástí gejšina života. Vytváření účesu, komplikované oblékání kimona a náročné líčení obličeje je důležitou přípravou na tvrdý život gejši. Není totiž jednoduché žít životem určeným zábavě bez jakýchkoli citových vazeb a v prostředí plném konkurence, chtivosti a ženského intrikování. Gejša skrývá svou nervozitu, pocity a touhy pod bílou masku a navrch je chladná, dokonalá a připravená na vše.

Pokud Vás tohle téma zaujalo doporučuji knihu - John Gallagher, Gejša, překlad  Petra Buriánková, nakl. Metafora, Praha 2006, ze které jsem také čerpala asi nejvíce a jsou z ní citace. Pokud byste měli otázky, klidně se ptejte, pokud mi to mé znalosti dovolí, ráda odpovím, případně vyzjistím více informací.

Zdravím,
Vaše Adriana Neubauerová