Alfons Mucha je bezpochyby jednou z nejvýznamnějších postav české
výtvarně-umělecké scény. I když jsem ještě neznala jeho jméno, jeho práci jsem kolem
sebe vídala už od malička. Muchovy kalendáře, bankovky, plakáty, zdobení na
hrníčkách a spoustu variant jeho tvorby od jiných autorů jste kolem sebe určitě
měli i vy. Člověk Alfonse Muchu a jeho díla „tak nějak“ zná, ale až když
doopravdy objeví, jaký obrovský rozsah jeho tvorba má, zjistí, že jeho náměty
může potkávat doslova na každém kroku. Já jsem se rozhodla využít krásných
prázdninových dnů a vydat se po jeho stopách. Věnovala jsem mu týden a obešla
všechny jeho výstavy konané v Praze. Tady je report.
Alfons Mucha se narodil v roce 1860 v Ivančicích
na Moravě jako syn soudního zřízence. Přestože již od malička vynikal svým
talentem, na akademii v Praze ho nevzali. Zareagoval proto na inzerát
hledající malíře divadelních dekorací ve Vídni. Později si doplnil vzdělání na
akademii ve Vídni a v Paříži. Zlomovým však pro něj byl rok 1894, kdy vytvořil
plakát upoutávající na představení pařížského divadla Renaissance. Plakát pro
své představení Gismonda si objednala herečka Sarah Bernhardt, která se poté
stala jeho stálou zákaznicí.
Od té doby se stal naprostou hvězdou. V roce 1900 byla
na světové výstavě v Paříži odměněn stříbrnou medailí a členstvím čestné
legie. Působil ve Vídni, Paříži v Moskvě, ale i za oceánem a to především
na akademiích v New Yorku, Chicagu a Filadelfii. Poté co se vrátil do
Československa, tak i zde odvedl velký
kus práce. Ačkoli je Mucha znám především díky svým plakátům a u nás i
Slovanskou epopejí, navrhoval i šperky, známky, bankovky, pohlednice,
kalendáře, reklamy a spousty dalších. V Praze můžete v současné době
poznat jeho dílo téměř komplexně. Je sice řazen k secesním malířům, ale
sám o sobě prohlašoval, že jeho styl se nedá zařadit a proto se o něm často
mluví jako o Mucha stylu.
1. Lendl-Mucha – Lendlovu rozsáhlou sbírku
plakátové tvorby Alfonse Muchy můžete do 10.9.2013 vidět v Obecním domě.
Sbírka obsahuje 151 exponátů, které jsou rozděleny podle tvůrčích období na
pařížské, americké a české. Pařížské období (1894-1904) je nejrozsáhlejší a
můžeme v něm najít onen první plakát Sarah Bernhardt na představení
Gismonda, dále různé obaly od sušenek a spotřebního zboží, reklamy na parfémy,
časopisy, dekorativní panely apod.
V roce 1904 měl Mucha pocit, že v Paříži již
dosáhl svého maxima a tak odjel za oceán do Ameriky. Z tohoto období je
vystaveno pouhých šest kusů, ale zásadní je, že právě v Americe našel Mucha
sponzora pro Slovanskou epopej – filantropa Charlese R. Cranea.
Poslední české období (1910-1935) se táhne ve velice temném
a pochmurném tónu. Mucha nám zde ukazuje, že umí malovat nejen smějící se
rozevláté krásné ženy, ale i temnější plakáty na sokolské slety a
sázení do
loterie poukazující na chudobu.
Výstava je dobře koncipovaná a každá její část překvapí
trochu odlišnou atmosférou. Určitě doporučuji navštívit.
2. Dům U bílého
jednorožce – O této galerii nacházející se na Staroměstkém náměstí jsem se
již zmiňovala v článku o Salvadoru Dalím a stejně jako Dalí tam má stálou
expozici i Alfons Mucha. Expozici zde tvoří nejen Muchova plakátová tvorba, ale
i série fotografií z Paříže, Moskvy, New Yorku a z Čech. Fotografie
většinou zobrazují polonahé ženy pózující v nazdobeném interiéru, portréty
nebo záběry z měst. Dále zde můžeme najít Československé bankovky, známky,
pohledy a návrhy na výzdobu salonku v Obecním domě. Tuto výstavu bych také
doporučila a to zvláště kvůli krásným fotografiím, které se stejně jako celé
jeho dílo nesou v nezaměnitelném Mucha stylu.
3. Galerie Kampa – Výstava Judita na Kampě kombinuje tři
velká jména – František Kupka, Alfons Mucha a Gustav Klimt, ale bohužel tak
velkolepá jako tito tři umělci není. Už při vstupu jsem byla varována, že „výstava obsahuje pouze náčrty a asi dva
Kupkovi oleje, tak abych nebyla zklamaná“ a já se sice nenechala odradit, ale trochu
zklamaná jsem byla. Půl hodiny jsem procházela chladnými potemnělými místnostmi
a na zobrazených studiích a črtech hledala něco, co bych mohla ocenit a
naštěstí jsem „to“ našla. Musela jsem opět ocenit Muchovy studie, byly totiž
krásné. Črty ostatních umělců vypadaly jaksi neuměle, ale ty jeho byly opět výjimečné.
Ovšem vrcholem této výstavy nebyl Mucha a to ani zdaleka, na konci na mě totiž
čekala Judita Gustava Klimta, která mi doslova vyrazila dech. Když jsem se na
ní podívala, tak jsem přestala mít pocit, že tato výstava byla ztrátou času,
ona mi totiž všechno naprosto vynahradila.
4. Slovanská Epopej – Poslední výstavou, kterou jsem
v rámci mého objevování navštívila byla samozřejmě Slovanská Epopej.
Můžete ji najít v Národní galerii na Výstavišti a v podstatě bych ji
doporučila naprosto každému. Je totiž jedno jestli máte nebo nemáte rádi umění,
jestli se v něm vyznáte nebo ne, tohle je výstava, která musí uchvátit
každého. Epopej je cyklus velkoformátových obrazů, malovaných vaječnou temperou
a poukazujících na historii slovanských národů a je opravdu naprosto velkolepá.
Procházíte se a nevěříte. Nevěříte, jak tohle vůbec mohl jeden člověk vytvořit.
Ať už máte na epopej názor jakýkoli, musíte ji vidět naživo.
Dále můžete v Praze
navštívit Mucha muzeum, které sídlí v Kaunickém paláci na Praze 1 a slibuje jeho ucelenou
tvorbu. Toto muzeum jsem sice nestihla, ale určitě ho do své sbírky časem
doplním. (http://www.mucha.cz)
A co vy? Jaký máte názor
na Muchu? Navštívili jste některou z těchto expozic?
Vaše Adriana :-)
