neděle 8. září 2013

Týden s Alfonsem Muchou

Alfons Mucha je bezpochyby jednou z nejvýznamnějších postav české výtvarně-umělecké scény. I když jsem ještě neznala jeho jméno, jeho práci jsem kolem sebe vídala  už od malička. Muchovy  kalendáře, bankovky, plakáty, zdobení na hrníčkách a spoustu variant jeho tvorby od jiných autorů jste kolem sebe určitě měli i vy. Člověk Alfonse Muchu a jeho díla „tak nějak“ zná, ale až když doopravdy objeví, jaký obrovský rozsah jeho tvorba má, zjistí, že jeho náměty může potkávat doslova na každém kroku. Já jsem se rozhodla využít krásných prázdninových dnů a vydat se po jeho stopách. Věnovala jsem mu týden a obešla všechny jeho výstavy konané v Praze. Tady je report.



Alfons Mucha se narodil v roce 1860 v Ivančicích na Moravě jako syn soudního zřízence. Přestože již od malička vynikal svým talentem, na akademii v Praze ho nevzali. Zareagoval proto na inzerát hledající malíře divadelních dekorací ve Vídni. Později si doplnil vzdělání na akademii ve Vídni a v Paříži. Zlomovým však pro něj byl rok 1894, kdy vytvořil plakát upoutávající na představení pařížského divadla Renaissance. Plakát pro své představení Gismonda si objednala herečka Sarah Bernhardt, která se poté stala jeho stálou zákaznicí.


Od té doby se stal naprostou hvězdou. V roce 1900 byla na světové výstavě v Paříži odměněn stříbrnou medailí a členstvím čestné legie. Působil ve Vídni, Paříži v Moskvě, ale i za oceánem a to především na akademiích v New Yorku, Chicagu a Filadelfii. Poté co se vrátil do Československa, tak i zde  odvedl velký kus práce. Ačkoli je Mucha znám především díky svým plakátům a u nás i Slovanskou epopejí, navrhoval i šperky, známky, bankovky, pohlednice, kalendáře, reklamy a spousty dalších. V Praze můžete v současné době poznat jeho dílo téměř komplexně. Je sice řazen k secesním malířům, ale sám o sobě prohlašoval, že jeho styl se nedá zařadit a proto se o něm často mluví jako o Mucha stylu.



 1. Lendl-Mucha – Lendlovu rozsáhlou sbírku plakátové tvorby Alfonse Muchy můžete do 10.9.2013 vidět v Obecním domě. Sbírka obsahuje 151 exponátů, které jsou rozděleny podle tvůrčích období na pařížské, americké a české. Pařížské období (1894-1904) je nejrozsáhlejší a můžeme v něm najít onen první plakát Sarah Bernhardt na představení Gismonda, dále různé obaly od sušenek a spotřebního zboží, reklamy na parfémy, časopisy, dekorativní panely apod.
V roce 1904 měl Mucha pocit, že v Paříži již dosáhl svého maxima a tak odjel za oceán do Ameriky. Z tohoto období je vystaveno pouhých šest kusů, ale zásadní je, že právě v Americe našel Mucha sponzora pro Slovanskou epopej – filantropa Charlese R. Cranea.
Poslední české období (1910-1935) se táhne ve velice temném a pochmurném tónu. Mucha nám zde ukazuje, že umí malovat nejen smějící se rozevláté krásné ženy, ale i temnější plakáty na sokolské slety a
sázení do loterie poukazující na chudobu.
Výstava je dobře koncipovaná a každá její část překvapí trochu odlišnou atmosférou. Určitě doporučuji navštívit.


2. Dům U bílého jednorožce – O této galerii nacházející se na Staroměstkém náměstí jsem se již zmiňovala v článku o Salvadoru Dalím a stejně jako Dalí tam má stálou expozici i Alfons Mucha. Expozici zde tvoří nejen Muchova plakátová tvorba, ale i série fotografií z Paříže, Moskvy, New Yorku a z Čech. Fotografie většinou zobrazují polonahé ženy pózující v nazdobeném interiéru, portréty nebo záběry z měst. Dále zde můžeme najít Československé bankovky, známky, pohledy a návrhy na výzdobu salonku v Obecním domě. Tuto výstavu bych také doporučila a to zvláště kvůli krásným fotografiím, které se stejně jako celé jeho dílo nesou v nezaměnitelném Mucha stylu.


3. Galerie Kampa – Výstava Judita na Kampě kombinuje tři velká jména – František Kupka, Alfons Mucha a Gustav Klimt, ale bohužel tak velkolepá jako tito tři umělci není. Už při vstupu jsem byla varována, že „výstava obsahuje pouze náčrty a asi dva Kupkovi oleje, tak abych nebyla zklamaná“  a já se sice nenechala odradit, ale trochu zklamaná jsem byla. Půl hodiny jsem procházela chladnými potemnělými místnostmi a na zobrazených studiích a črtech hledala něco, co bych mohla ocenit a naštěstí jsem „to“ našla. Musela jsem opět ocenit Muchovy studie, byly totiž krásné. Črty ostatních umělců vypadaly jaksi neuměle, ale ty jeho byly opět výjimečné. Ovšem vrcholem této výstavy nebyl Mucha a to ani zdaleka, na konci na mě totiž čekala Judita Gustava Klimta, která mi doslova vyrazila dech. Když jsem se na ní podívala, tak jsem přestala mít pocit, že tato výstava byla ztrátou času, ona mi totiž všechno naprosto vynahradila.


4. Slovanská Epopej – Poslední výstavou, kterou jsem v rámci mého objevování navštívila byla samozřejmě Slovanská Epopej. Můžete ji najít v Národní galerii na Výstavišti a v podstatě bych ji doporučila naprosto každému. Je totiž jedno jestli máte nebo nemáte rádi umění, jestli se v něm vyznáte nebo ne, tohle je výstava, která musí uchvátit každého. Epopej je cyklus velkoformátových obrazů, malovaných vaječnou temperou a poukazujících na historii slovanských národů a je opravdu naprosto velkolepá. Procházíte se a nevěříte. Nevěříte, jak tohle vůbec mohl jeden člověk vytvořit. Ať už máte na epopej názor jakýkoli, musíte ji vidět naživo.











Dále můžete v Praze navštívit Mucha muzeum, které sídlí v Kaunickém paláci na Praze 1 a slibuje jeho ucelenou tvorbu. Toto muzeum jsem sice nestihla, ale určitě ho do své sbírky časem doplním. (http://www.mucha.cz)

A co vy? Jaký máte názor na Muchu? Navštívili jste některou z těchto expozic? 

Vaše Adriana :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat