„Každé
ráno prožívám při procitnutí vybranou rozkoš…: rozkoš, že jsem Salvador Dalí, a
ptám se unešené sám sebe, co zázračného ten Salvador dnes asi vykoná.“
Salvador Dalí 1904-1989
Nedávno jsem šla po Staroměstském náměstí v Praze a oči mi zabloudili k Domu U Bílého jednorožce, ve kterém se kromě jiného skrývá také stálá expozice španělského surrealisty Salvadora Dalího. Vzpomněla jsem si, jak jsem tenkrát byla z jeho malé, ale přesto docela obsáhlé výstavy unešená a rozhodla se, že se s Vámi o Dalího trochu podělím. Referátek je napsán těsně po výstavě, takže ještě plný dojmů. Mějte se krásně a pokud se budete o prázdninách nudit, určitě tam zajděte. :-)
Salvador Domino
Felipe Jacinto Dalí i Doménech, (je spousta přepisů jeho jména) se narodil roku 1904 ve španělské vesnici
Figueres a již od dětství jevil známky malířského talentu. V roce 1921 byl
přijat na madridskou Akademii výtvarných umění sv.Fernanda, kde se seznámil se
svými budoucími kolegy a ze které byl později kvůli kázeňským problémům vyloučen.
V dílech z tohoto období lze sledovat prvky futurismu, metafyzické
malby i kubismu.
V roce 1925
se konala v Barceloně jeho první samostatná výstava. O rok později se
seznámil s Pablem Picassem, který Dalího seznámil s pařížskými
avantgardními umělci. Později roku 1929 natočil Dalí spolu s Luisem Buñuelem
film Andaluský pes, jež znamenal oficiální přijetí do skupiny surrealistů.
Dalí považoval
sám sebe za génia! Často provokoval veřejnost k ostré kritice, nicméně jeho
přínos pro umění byl rozhodně nezanedbatelný. Jeho díla byla vždy vyzývavého
rázu, Dalí byl přímo posedlý „zakázaným ovocem.“ Fascinovala ho Einsteinova
teorie relativity, jež zcela převrátila pojetí času a prostoru, ve kterém se
Dalí často pohyboval.
V létě
stejného roku se potkal se svou celoživotní láskou Galou. Gala pro něj byla
jakousi múzou, jež velmi ovlivnila jeho tvorbu. V tomto období začal Dalí
uplatňovat paranoicko-kritickou metodu, založenou na samovolném uvolňování
iracionálního vědomí. Obrazy typu Truchlivá
hra (1929) nebo Perzistence paměti
(1931) jsou jejími ukázkovými díly.
Když ve
Španělsku vypukla občanská válka, Dalí se nikterak netajil se svými sympatiemi
k názorům generála Franka. To vedlo ke sporům ve skupině surrealistů, ze
které byl později vyloučen. Dalí roku 1939 odjíždí do USA, kde vydal svou
autobiografii s názvem Tajný život
S. Dalího (1942). Dále potom zahajuje spolupráci s Waltem Disneym, pro
kterého maluje skici.
Po návratu domů
v roce 1948 začíná komponovat více obrazů s náboženskými motivy a
začíná se věnovat i jiným projektům, například reklamě (logo lízátek Chupa
Chups), nebo designu nábytku, (pohovka ve tvaru rtů Mae Westové). Vytváří také
vlastní kolekci šperků či parfém „Dalí“.
Spolupracoval
také s italskou módní návrhářkou Elsou Schiaparelli a Diorem. V roce 1982 byl
Dalí španělským králem Juanem Carlosem povýšen do šlechtického stavu, když ho
jmenoval markýzem z Púbolu.
10. června 1982
zemřela Dalího milovaná žena Gala, což Dalího velmi zdrtilo. On sám umírá
v roce 1989 na selhání srdce a je pohřben ve svém vlastním muzeu.
V závěti odkazuje všechen svůj majetek a dílo Španělsku.
A já měla to
neuvěřitelné štěstí, že jsem se mohla alespoň na hodinku stát součástí tohoto
velkého příběhu, ve kterém se spojuje dokonalost malířské techniky se šíleností
jednoho muže, který nejen povolil uzdu své fantazii, on jí tu uzdu ani nenandal
a nechal jí letět takovou rychlostí a s takovou nespoutaností, dokud
nepadla vyčerpáním.
Když jsem stála
před jeho obrazy, nemohla jsem uvěřit kolik detailů je ztvárněno v jednom
díle a kolik pocitů to v člověku vyvolá. Pokaždé, když jsem se na obraz podívala, objevila jsem něco úplně jiného, něco nového, něco, co tam zkrátka před tím určitě nebylo. Jeho obrazy se mi měnily před očima a já se dívala znovu a znovu a objevovala různé neuvěřitelné zvláštnosti, hnusy
i perverznosti, jež mě nadchly a zároveň odrazovaly od pokračování
k dalšímu obrazu. Od jeho děl jsem odcházela a zase se k nim vracela a pokaždé měla pocit, jako by tam mezitím někdo ještě něco přimaloval.
Dalí ve své surrealistické tvorbě používal velkou řadu
symbolů. Asi nejznámější jsou roztékající se hodinky, které měly symbolizovat
relativitu času, tak jak ji popisoval Albert Einstein. Prý na tvar hodinek
přišel, když v jednom horkém dni pozoroval roztékající se camembert.
Dalším často se
objevujícím symbolem byli sloni na dlouhých tenkých nohách a rozlézající se mravenci.
Ti podle Dalího symbolizovali smrt a strach. Tyto představy mají nejspíš původ
v jeho dětství, kdy mladý Dalí měl jako domácího mazlíčka netopýra. Když
mu jednou uhynul, našel ho pokrytého mravenci.
Všechno tohle a ještě víc najdete v Domě U Bílého jednorožce a budete odcházet nadšeni a vnitřně rozechvělí. Vaše fantazie poběží na plné obrátky a budete si přát vidět jednou v životě všechna jeho díla. Ano, tak dobrý a jedinečný on je!
Vaše Adriana!
Žádné komentáře:
Okomentovat