Dětí jako smetí!

Ahoj,

dnes jsem se rozhodla napsat něco opět trochu osobnějšího, protože v podstatě i o tom je blog, a vzhledem k tomu, že mám za sebou dnes úspěšné vystoupení, tak to bude tak trochu o divadle a o dětech.

Mám takový malý sen, který se točí okolo malého ranče s poníkama, ovečkama, kozama, slepicema, kočičkama, pejskama, s malou zahrádkou a spoustou dětí, které si tam budou moci chodit hrát. Mimochodem - mám hodně snů, takže se teď snažím zjišťovat, které by mohly být teoreticky reálné.
Kvůli jednomu jsem sem se před rokem začala učit italsky, ten další mě chytl už když jsem byla malá a kvůli tomuhle jsem začala učit ve školce.

Víte, když vstoupíte do školky, tak jakoby okolní svět vůbec neexistoval, tady a teď je svět úplně jiný. Vše je plné barev, her, křiku, malých botiček, ručníčků, umyvadýlek, a dětské logiky. Jste jako Alenka v říši divů a nutně se potřebujete zmenšit na okolní velikost, abyste ten drobný svět nějak neponičili a to není úplně jednoduché.

Tady se nehraje podle nějakých pravidel dospělých, tady je vše podle dětí.
Není nic mezi dobrem a zlem - prostě něco se smí a jiné ne, tohle je správně a tohle špatně, někoho máme rádi a někoho ne a když ho máme rádi, tak se na něj usmíváme a když ne, tak se mračíme nebo si ho nevšímáme - vždyť je to tak jednoduché.
Čas v podstatě také neexistuje - je jen dlouze a krátce a to se často odvíjí od dané zábavy.
Holka? Kluk? Já vím, kdo je holka - já jsem kluk a ona je holka, ale proč bych nemohl být kočička? Dobře, tak jo, tak budeš hrát kocourka. Ale já chtěl být kočička..

Jednou děti stále říkaly slovo brambora a pořád se tomu smály - ty jsi brambora, ona je brambora paní učitelka je brambora..A dost! Každý, kdo řekne brambora půjde udělat pět dřepů! A bylo ticho..hrály jsme hru, která je bavila a po chvilce, když jsme se dostali k trochu nudnější části se ozvalo: "Brambora...jéžiš, tak já jdu udělat těch pět dřepů." a potom "Brambora..ach jo, tak já musím taky. Brambora..brambora..brambora..
Věřte mi, nejde se na ně zlobit..:D

Po čase ve školce, když už jsem se vy rovnala s tím, že děti neumí psát, číst ani počítat a tudíž většina dramaťákových her pro ně takhle odpadá, jsem narazila na další problém.
Už jste někdy zkoušeli nějak jednoduše postavit děti do řady? Ne za sebe, jak to mají naučené, ale vedle sebe! Stoupněte si vedle sebe. - znamená, že se skupinka dětí shromáždí do chumlu vedle sebe.  Tak dobře, stoupněte si do řady. - aha děti stojí za sebou.  Ne, takhle, ale do řady vedle sebe. Deset párů očí na mě vyvaleně kouká...Musím holt vstát a postupně si je poskládat podle svých představ..

S dětmi ve školce člověk zažije opravdu spoustu zábavy, ale co víc dětský svět tomu dospělému může snadno otevřít oči. U dětí totiž platí jednoduchá logika, kterou by si dospělí měli rozhodně připomenout.

Je to asi takhle:

"Když  ho nemám rád, tak se s ním nebavím."
"Ale co kdyby měl věc, třeba hračku, kterou bys moc chtěl? Tak by ses s ním začal bavit a kamarádit?"
"Ne...(přemýšlí) tak mu řeknu, ať mi jí půjčí."
"A co kdyby ti jí nechtěl půjčit?"
"Tak ho poprosím.."

No jasně! Můžete se mnou souhlasit nebo říct, že je to hloupost a že takhle to přeci nefunguje, ale já si myslím, že tenhle rozhovor vyjadřuje přesně to, jak bychom se měli chovat. Proč se někomu snažit vtírat a být falešní, jen kvůli tomu, že by se nám mohl hodit.. (Možná proto, že by se nám mohl hodit..:)) Vždyť stačí být slušní, normálně komunikovat a když něco budete potřebovat, tak hezky poprosit. Pokud se k vám potom ten druhý bude chovat nevhodně? Nevadí, vy se bez něj obejdete!

Navíc..spousta lidí tvrdí - mám tě rád, jsi fajn, těším se na tebe, ale když vám to se svou upřímností řekne dítě, je to to nejhezčí vyznání ve vašem životě. (Dneska mi jedna holčička řekla, že mě miluje a že si mě jednou vezme za ženu - nesmíte brát všechno doslova prosím! :D)


Je toho tolik, o čem bych mohla psát, ale bylo by to tak dlouhé a navíc nemám moc obrázků, takže pro obrázkomilce nudné, že by to nikdo nečetl.

Rozhodně máme za sebou krásné závěrečné vystoupení o nemocné princezně a já už se těším na příští rok, až zase uslyším: "Dobrý den paní učitelko.."