Noc Kostelů 2013

Včera jsem se poprvé zúčastnila noci kostelů a bylo to velmi příjemné a zajímavé. Nejsem věřící ani pokřtěná a pravděpodobně ani nebudu, ale musím uznat, že návštěva kostela sv. Petra na mě velmi zapůsobila a celá atmosféra chladné noci kostelů ve mě vyvolala spoustu myšlenek, otázek a fascinace vírou.

Potom už nebude den ani noc, ale v čase večera bude světlo. – motto noci kostelů

Noc kostelů byla celorepubliková akce, která proběhla 24.5. Každý nebo minimálně naprostá většina kostelů v ČR ten den nabízela možnost je navštívit, poslechnout si zpěvy, ochutnat mešní víno, podívat se do „zákulisí“, poptat se na různé informace, setkat se s významnými osobnostmi a pro děti byly připravené různé akce jako například divadélka, seznamování s patrony, malování, navlékání korálků, tvoření si křížků a růženců a další.

Já jsem navštívila Kostel sv. Petra na Poříčí a jeho přilehlou zvonici. Samotný kostel, který byl postaven původně jako románská bazilika a potom mnohokrát přestavován, je krásný. Líbí se mi jeho členitý exteriér a oproti jiným kostelům poměrně skromný interiér (samozřejmě kromě oltáře). Mohli jsme ho prolézt od shora dolů a tak jsem objevila i tajuplné komůrky ve kterých, být tam sama, bych se asi i bála.

Co se programu týká, tak od půl páté byla mše, potom zazvonily zvony na znamení zahájení noci kostelů, od sedmi byla prohlídka kostela s odborným výkladem a potom konečně krásný koncert místního sboru, na který jsem se z určitých důvodů velmi těšila.

Program pokračoval opět prohlídkami a varhaním koncertem a my jsme zatím mohli ochutnat sladké, ale silné mešní víno, podívat se jaké oblečení a hlavně barvu (nevím přesný název) nosí kněz, a navštívit vedlejší zvoničku sv.Petra a zkusit si zazvonit na malý zvon.

 

Akce byla celkově dobře zorganizovaná. V každém kostele byly k dostání letáčky s podrobným programem a mapky na kterých byly zobrazeny nejbližší další kostely. Já však byla dost nepřipravená, takže jsem se s hlavou plnou rozjímání vydala domů.

Na příští rok se ovšem připravím, seznámím se pořádně s programem, teple se obléknu a určitě znovu vyrazím.

I přestože mám hodně výhrad vůči církvi ať už katolické, římsko – katolické, protestantské, husitské nebo jakékoli jiné myslím, že navštívit noc kostelů, poučit se a zamyslet je dost důležité a věřte nebo ne ta noc a procházka Prahou má krásnou atmosféru.

Pro zájemce: http://www.nockostelu.cz/

P.S. Nezapomeňte 8.6. na Muzejní noc! :-)

Koláč pro maminku, aneb děkujeme mami!

Dnes je druhá májová neděle a k ní se neváže nic jiného, než svátek matek, den, kdy byste měli mamce poděkovat, zavzpomínat si, dát jí dárek nebo kytku, nakreslit obrázek nebo jí zkrátka jakkoli, čímkoli udělat radost. My jsme se se ségrou rozhodli upéct koláč.

Bude to trochu netradiční, ale dám Vám sem dnes recept na výborný koláč a vzhledem k tomu, že vařím velmi ráda, nejspíš budu dobrotami přispívat častěji.

 

Na korpus potřebujete:

125g másla

1 hrnek ovesných vloček

100g rozdrcených pšeničných nebo grahamových sušenek

2 lžíce hnědého cukru

Na náplň:

350g nízkotučného tvarohu

100g sýru typu ricotta

1/3 hrnku krupicového cukru

½ hrnu zakysané smetany

2 vejce

Pomerančová kůra

1 lžíce hladké mouky

Nahoru:

Borůvky a borůvková zavařenina

Do mísy dáme rozpuštěné máslo, ovesné vločky, rozdrcené sušenky a cukr, promačkáme a použijeme do rozevírací formy jako korpus a stěny. Necháme 10-15 minut vychladit.

Mezitím si připravíme náplň tak, že smícháme tvaroh, smetanu, ricottu a cukr a pořádně vyšleháme. Následovně vmícháme vejce a pomerančovou kůru a znovu vyšleháme.

Nalijeme do připravené vychlazené formy a necháme 40 – 45 minut péct v troubě na 180 stupňů.

Po vyndání z trouby necháme koláč vychladnout a posypeme borůvkami. V hrnci si mezitím rozehřejeme borůvkovou zavařeninu a tou potom několikrát vrstvu borůvek potřeme.

My jsme pod horní vrstvu daly ještě tenkou vrstvu čerstvého tvarohu s rozdrcenými borůvkami a bylo to dobré. :)

Můžete dozdobit mátovými lístky nebo moučkovým cukrem.

Vše by mělo dopadnout, tak jako na obrázku..:)

Držím palce a vzpomeňte si na maminku! :)

  Vaše Adriana Neubauerová

Karel Malich - expozice světla a tmy

Už docela dlouho jsem měla v plánu navštívit expozici Karla Malicha, vystavenou v jízdárně Pražského Hradu. Ne, že bych trpěla extrémním nadšením pro moderní umění, ale díla Karla Malicha  uznávám, líbí se mi a vzhledem k tomu, že patří mezi velikány českého výtvarného umění a je velmi inteligentní a zajímavý člověk, měla jsem pocit, že se o něm určitě musím dozvědět více.

Rozhodně jsem nelitovala, výstava byla fenomenální a naprosto dokonalá. Jeho kinetické instalace rozvěšené po celé délce původní jízdárny, působily naprosto magicky!

Lehce nasvícené objekty a lesklá drátěná díla, nás doslova přenesla někam jinam, na cizí planetu, do nové tajuplné krajiny, bylo to krásné. Poprvé jsem si doopravdy dokázala představit moderní umění u mě doma, poprvé jsem si opravdu chtěla něco odnést a vystavit doma. Jeho nástěnné plastiky mě opravdu bavily a velmi zaujaly.

Jak už jsem zmiňovala, ze začátku mě výstava moc nelákala a nic speciálního jsem od ní nečekala, ale jsem opravdu ráda, že mi takhle vyrazila dech. 

V podlouhlém prostoru jste se mohli procházet jak jste chtěli a k exponátům jste mohli úplně blizoučko. Přiznávám, že jsem asi stokrát potlačila touhu do zavěšených instalací šťouchat a rozhýbávat je, protože jsem si jistá, že až v pohybu by je člověk doopravdy ocenil. (Dobře, dobře, jednou jsem si šťouchla..:-) )

Na celou expozici jsme se mohli podívat i z nadhledu, což nám dovolilo ocenit skvěle sladěný a vymyšlený koncept celé výstavy, který jakoby hledal inspiraci ve dni a noci.

Vše totiž začínalo v černočerné tmě, kde jsme tmavě lesklé obrysy exponátů sotva rozpoznávali, pokračovalo v šedobílé části s exponáty znázorňujícími krajiny, mraky a vše končilo obrovským rozzářeným kruhem v čistě bílém prostředí. Když se člověk dostal až nakonec, měl doslova pocit osvícení moderní, čistou krásou.

Mám jen jednu dost špatnou zprávu, výstava zítra v šest večer končí a už nebude možnost jí navštívit. Rozhodně ji doporučuji, pokud máte zítra aspoň trochu času, určitě běžte!

Více informací na : http://www.karelmalich.cz/ 

Vstupné: Dospělý - 140 Kč, Student - 60 Kč, Rodinné - 280 Kč

Adriana a továrna na čokoládu

Pro dobrodružství občas není potřeba chodit moc daleko a mě stačilo po výuce ve škole popojít pouze pár kroků Celetnou ulicí a byla jsem v ráji.

Také milujete čokoládu? Já na sladké moc nejsem, ale když už mám chuť na něco sladkého, tak na čokoládu.

            Hořkou čokoládu, mléčnou, bílou, oříškovou, na wafli, na ovoci, se sušenkou, jako pralinky, jako lízátko, tekutou, horkou, ale i jiné sladkosti, jako různá lízátky, bonbony a další dobroty, to všechno najdete v obchodě a muzeu čokolády Choco Story v ulici Celetná.

            Já jsem si tam tentokrát nepřišla zamlsat a pokochat se pohledem na sladké umění, ale absolvovat prohlídku muzea čokolády. Otevřeno mají každý den od 10:00 – 19:00 a vstupné je rozlišené cca od 120 – 180 Kč. Muzeum vás provede historií čokolády, jejím zpracováním a výrobou a cukrář Vám ukáže, jak se vyrábí belgické pralinky i s malou ochutnávkou.

Jako první začali kakaové boby zpracovávat Aztékové a Mayové , kteří z rozdrcených zrn a koření šlehali pěnu, kterou potom popíjeli. Základní tipy na zpracování bobů a jejich tajné recepty se později v době mořeplaveckých výprav a to především díky Cortézovi, dostaly do Evropy, kde se ihned začaly těšit velkému zájmu.

 

Kakaovník, který nalezneme nejčastěji na území Jižní Ameriky, je 5-8 metrů vysoký strom s velkými dužnatými plody (lusky), v jejichž jádru se skrývají kakaové boby.

Kakaové lusky dozrávají dvakrát do roka.

Po sběru se rozpůlí a vylousknou se boby, které se následovně fermentují a suší, aby se předešlo případnému plesnivění. Kvalitu bobů jsou zkušení obchodníci schopni rozpoznat pouze podle samotné vůně.

Když jsou boby správně usušené a připravené k exportu, vyvážejí se do specializovaných továren na čokoládu do celého světa, kde z bobů, postupným drcením a lisováním, vzniká kakaová hmota, kakaové máslo a kakaový prach.

Hmota a máslo se dále používají k výrobě čokolády, prach se používá k výrobě kakaových nápojů nebo čokoládových náhražek.

Mléčná čokoláda vzniká smícháním kakaové hmoty, másla a sušeného mléka, hořká se skládá pouze z hmoty a másla a bílá naopak pouze z kakaového másla a mléka.

Takto namixovaná čokoláda se dále exportuje do čokoládoven a pralinkáren v podobě malých, oválných destiček, které se znovu roztaví a zpracují v pralinky, či jiné čokoládové výrobky.

A jaké byly přísady do čokolády v minulosti? 

Cortéz v roce 1528 dovezl recept, který obsahoval - 700 g kakaa, 750 g bílého cukru, 56 g (2 unce) skořice, 14 zrn mexického pepře, 14 g hřebíčku, 3 vanilkové lusky, špetka anýzu, jeden lískový ořech, muškátový ořech, šedá ambra a vodu z pomerančového květu, oblíbenými ochucovadly bylo například ještě čili nebo jasmínové a růžové květy.

Není divu, že tato čokoláda byla známá svými afrodiziakálními účinky, tohle by probralo kohokoli!

Návštěva čokoládovny je velmi příjemná, expozici vám doplňují zajímavé texty, videa a samozřejmě živá ukázka výroby pralinek a ochutnávka, navíc všude voní sladká čokoláda.

Jestli si potřebujete v pošmourném počasí zvednout náladu, tak rozhodně doporučuji! :)

A povzbudivý obrázek na závěr: