Výlet za vínem a čardášem

BUDAPEŠŤ

Do Budapeště jsem se těšila víc, než do jakéhokoli jiného evropského města. Představovala jsem si jakousi kozáckou divokost, temně zelené kabátce, černé kožešiny, šavle, krásné budovy a jiskry v černých očích Maďarů.

Já vím, že moje představivost občas předhání realitu a je potřeba ji brát s rezervou, ale jakmile se mi vytvoří nějaký obrázek, už mi prostě před očima zůstane.

Budapešť se skládá původně ze dvou měst ležících každé na jedné straně řeky Dunaj. Budín a Pešť, rozdíl mezi nimi je značně viditelný. Zatímco Budín je relativně klidné, úctyhodné město plné památek, pozůstatků z doby římské a kostelů, Pešť je plná života a energie. Zde se nachází většina divadel, muzeí a také samozřejmě nejoblíbenějších barů.

Hned po příjezdu jsme si rychle vybalili a nalákáni pohledem z okénka našeho auta na centrum Budapeště, neváhali jsme už ani minutku a vyrazili prohlédnout si město v noci. Pohled byl skutečně fenomenální! Obrovské nádherné budovy, poskládané jedna vedle druhé podél obou stran břehu, zářící v kontrastu s temnou oblohou a odrážející svůj lesk v řece, byly velkolepé.

Parlament v noci

 

Druhý den nás však čekalo malé zklamání. Pohled na budovu Parlamentu byl stále nádherný, ale po prvotním okouzlení jsme si všimli, že se dost podobá tomu v Londýně, jejich Národní muzeum svými sloupy ve stylu antiky (období klasicismu) dost připomíná Řím a že ke krásnému kostelu je doslova jako parazit přilepená nevzhledná budova hotelu Hilton, byl to prostě mix všeho možného.

Procházeli jsme a hledali a narazili jsme na moderní a krásné restaurace, francouzské kavárny, turecké horké lázně, římské amfiteátry, židovskou čtvrť, anglický řetězový most a na spousty dalších monumentů a památek, které se přetvářejí Budapešť na typickou evropskou metropoli.

Celou dobu jsem se sama sebe ptala čím to je? Je to způsobeno různými kulturními vlivy z minulosti, které dříve o území Budapeště tolik bojovaly nebo za to může globalizace a okukování od ostatních států?

Budapešť je krásná, je nádherně majestátní jako každé moderní evropské velkoměsto, ale i přesto jsem byla trochu zklamaná. Hledala jsem totiž něco, co naplní moji představu o Maďarsku, něco o čem bych si mohla říct – ANO, tohle je maďarské, tohle je to, co vystihuje jejich kulturu!

Podařilo se ve chvíli, kdy jsme vystoupili na zastávce metra Hosok tere, (přepsáno česky) abychom si prohlédli Náměstí hrdinů a hlavně památník Milénia. Bylo krásně jasno a tak jsme za ním zahlédli obrysy tajemně tmavé věžaté budovy.

Vešli jsme do městských sadů Városliget a uviděli nádherné bruslařské kluziště jehož kulisou byl hrad Vajdahunyad. Tento hrad dříve osidloval uherský panovnický rod Hunyady a je pro mě takovou architektonickou hádankou.

Skládá se totiž ze tří slohů – najdeme zde gotickou bránu, skupiny románských budov a kapliček a hlavní budovy, které jsou v renesančně barokním stylu.

Tou hádankou pro mě je, jak je možné to takhle krásně sladit dohromady, protože když procházíte komplexem budov, neustále vás něco překvapuje a ohromuje, je to nádherné, najednou máte pocit, že jste se objevili v pohádce. Konečně jsem objevila to, co je v mé fantazii pohádkově maďarské!

Horké jezírko u Szechényho lázní

Co musíte navštívit:

• Budínský hrad
• Matyášův chrám
• Vrch Gellért
• Parlament
• Andrássy út
• Náměstí hrdinů
• Vajdahunyad
• Jakékoli lázně – doporučuji Szechényho nebo lázně Gellért
• Nádherné mosty přes Dunaj

P. S. Nelekejte se forintů, užívejte si, že za oběd platíte 1200 a za kafe nebo za čaj 500. Doma by se mi 1200Kč dát za jídlo nechtělo, ale v Maďarsku je to docela zábava.

Největší trdelník na světě!

Vítězné náměstí 

Fronta do Szechényho lázní