Být někým jiným..

Natáčení je krásná práce. Spolupracujete se spoustou fajn lidí z nichž většina má výborný smysl pro humor, případně naprosto dokonalé komediální schopnosti, takže se rozhodně nenudíte a ještě k tomu dostanete docela dobře zaplaceno. J

Jak je však známo – každá mince má svůj rub a líc a takové filmové natáčení hlavně! Asi mi to neuvěříte, ale občas musíte vytrpět opravdové peklo než se scéna opravdu podaří.

Kolem natáčení koluje spoustu mýtů a..no drbů. Ne všechny jsou pravdivé a tak se je pokusím vysvětlit a budu doufat, že to jen nezhorším. J

1) Texty jsou těžké, ale herci se je učí snadno – Tohle není úplně pravda, herci jsou sice zvyklí na hromady textu, ale když se před ně dostane něco, z čeho polovinu slov nikdy neslyšely a od druhé půlce sice slyšeli, ale stejně nevědí co to znamená, tak je to občas dost těžké.

Typickým příkladem je oznamování diagnózy pacientům. „Po vyhojené chorea minor dáme vždy provést tonsilektomii.“ Aneb po vyhojeném čem provedu co? Naštěstí jsou při natáčení často přítomni profesionálové z oboru, kteří vám to rádi pomocí další stovky termínů vysvětlí.

2) Při erotických scénách mají herci doopravdy sex – Je pravda, že o tomhle jsem už také několikrát slyšela, ale z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že NE! Pravdou je, že často mezi herci vzniká určitá přitažlivost, ale řekněte mi, jaké by pro vás bylo mít sex s někým, koho třeba zase tolik neznáte, před kamerami, světly a přibližně dvacítkou lidí, kteří kolem vás chodí, měří si vás kvůli ostrosti, líčí vás a češou, aby vám to v televizi slušelo a říkají vám jak na to – kam dát ruku, kam nohu apod. No, není to jednoduché, pravdou je, že tyhle typy scén nejsou vždycky úplně příjemné ani ostříleným profesionálům.

3) Facky jsou jen na oko – Ne nejsou. Fackovala jsem, byla jsem fackována a vždycky to bolelo. J

4) Rvačky, únosy a akční scény jsou vždy pečlivě nacvičené – Samozřejmě je vše pečlivě nacvičené pokud jde o hodně náročné scény, to ano. Když jde o hromadné rvačky nebo o nějaké delší souboje, vše se cvičí s profesionály dopředu, aby při natáčení bylo všechno ok. Ovšem já mám krásnou historku z mého natáčení, kdy jsme hráli scénu únosu. Měla jsem jít po chodníku a dva muži měli u mě zastavit s autem a unést mě. Byla jsem trochu nervózní, moc často unášená totiž nejsem a tak jsem ptala: „Vyzkoušíme si to? Jak to mám udělat?“ Pokyny od dvou kaskadérů byly jasné: „Hele, dělej si co chceš, klidně kopej, snaž se vyvléknout, my tě do toho auta stejně dostaneme.“ A bylo to tak.

5) Herci si líbací scény užívají – nevím jak ostatní, ale u mě to není pravda. Tyto scény mi nevadí, ale neužívám si je.  „Zvuk jede, kamera jede, začněte se líbat a akce.“  „Stop! Stop! Proč jste se nezačali líbat? No, tak ještě jednou!“ I když se to dá snadné, některé věci nejdou hned na povel.

6) Když jsi známá máš spoustu výhod – Ano i ne, je pravda, že pro tebe občas někdo něco udělá rychleji nebo poctivěji, ale není to tak vždycky. Například ve škole mi to občas všechno dávali pěkně „sežrat“, ale zase musím uznat, že jsem párkrát mohla předběhnout frontu v obchodě, kině nebo divadle.

7) Populární herci jsou namyšlení – Ne! Nesetkala jsem se zatím ani s jedním hercem, který by byl nějak nepříjemný nebo namyšlený. O některých to koluje, ale řekla bych, že jsou to spíš výjimky. Ironií je, že ti nejarogantnější jsou většinou začínající herci nebo ti nejméně úspěšní.

8) Zkušení herci nejsou nervózní – Snad každý herec je nervózní před prvním natáčecím dnem. Neví totiž jaká bude parta lidí, jestli ta role je opravdu pro něj dobrá apod.  Je to prostě jak při nástupu do nové práce, samozřejmě u filmu se hodně lidí navzájem už dlouho zná, ale stejně nikdy nevíte, jak vám to v novém složení bude klapat. Představte si, že byste třeba každé tři - čtyři měsíce měli nastoupit do nové práce, k novému šéfovi a novým kolegům, takže asi tak.

9) Herci jsou v naprostém pohodlí - Tradičně se léto točí v zimě a zima v létě a aby se zamaskoval pot v horku nebo vydechující pára v zimě, používají se dost kruté triky.

Například, když je horko a točí se polodetail, nebo-li takzvaně rozhovor face to face nedbá se na to, co máte dole na sobě. Takže se stane, že stojíte třeba na ulici jen v kraťasech a v zimní bundě a kulichu, což většinou pobaví, ale občas i dost pohorší ostatní kolemjdoucí.

Horší variantou je zima. Sice můžete mít kolem pasu deku, ale když máte v puse kostku ledu, aby vám na akci nešla pára od pusy tak stejně moc nepomůže. Namodralé rty vám potom přejedou rtěnkou a drkotání prostě musíte překonat!

10) Vše je jen na oko – Hodně lidí si myslí, že všechno je jen na oko a spousta věcí se dodělává pomocí triků a v počítači. Komplikované scény se třeba dodělají nebo celé vytvoří v počítači, ale věřte, že rány a pády občas zabolí, dorty na obličej padají, auta se bourají, věci se rozbíjejí a slzy tečou.

Film je krásná iluze a věřte mi, že některé triky je lepší nevyzrazovat. Není nic lepšího než si užít skvěle natočený film se zatajeným dechem a nemyslet na to, jak to asi udělali.

Vaše Adriana

Josefov

Kdo byl dneska aspoň chvíli venku, zjistil, že pohled z okna na sluncem rozzářenou krajinu dost klame. Venku je totiž celý den kolem nuly a k tomu občas dost zafouká, takže ideální den na lyžování na horách nebo na kochání se sluncem, ale z postele. Nic pro nás teplomilné.

Já však udělala úplný opak a vyrazila do centra Prahy, prohlédnout si synagogy ležící v původní židovské čtvrti. A výsledek? Omrzlé nohy, ruce a tváře, ale krásný a vzhledem k minulosti židů trochu smutný zážitek. No..nechte si vyprávět. J

Židovská čtvrť, která byla dříve označována jako Židovské ghetto je část Prahy 1, v níž žila pohromadě židovská komunita. Židé, jakožto bohem opravdu tvrdě zkoušený národ, museli totiž žít ve všech městech naprosto odděleně od křesťanského obyvatelstva (1215 – Lateránský koncil) a proto židovské čtvrti nejsou žádnou výjimkou. Najdeme ji  třeba i v Boskovicích, Třebíči nebo v Uherském Brodě.

V Praze se bohužel po asanaci v 80.letech 19.století zachovalo pouze 6 dodnes stojících synagog a k tomu židovský hřbitov s obřadní síní.

My jsme začali u Maiselovy synagogy, která byla postavena na konci 16. století primasem Židovského města Mordechajem Maiselem. Je postavená v renesančním stylu s trojlodním půdorysem, důležitou součástí je ženská galerie na úrovni prvního patra, která slouží pro oddělení mužů a žen při bohoslužbách. Dnes tato synagoga není aktivní a slouží především jako muzeum s expozicí zaměřenou na dějiny Židů v Čechách a na Moravě.

1. Maiselova synagoga

Jako další jsme navštívili velkolepě vyzdobenou Španělskou synagogu, jež je vystavěna v maurském slohu a ve které můžeme vidět pokračování expozice Maiselovy synagogy. Zde také působila jako varhaník skladatel české národní hymny František Škroup.

2. Španělská synagoga

Synagoga, která na mě opravdu zapůsobila byla Pinkasova. Po celé délce jejích stěn se táhnou ručně psaná jména 80 000 padlých Židů za 2. světové války. Při pohledu na ty stěny vás mrazilo v zádech.

3. Pinkasova synagoga

A zamrazilo nás ještě více, když jsme vystoupali do prvního patra, kde je instalována expozice obrázků dětí, které byly odvezeny do Terezína. Z 8 000 deportovaných přežilo pouhých 242. Tato expozice byla opravdu silná, nejednou jsem narazila na ženy se slzami v očích a potemnělé tváře těch, kteří možná na stěnách našli jména svých příbuzných, či kamarádů.

4. Starý židovský hřbitov

Další synagogou byla Klausova, kde jsme se na ženské galerii mohli podívat na expozici zaměřenou na svátky a každodenní život Židů a pak už se naše zvědavost obrátila na Starý židovský hřbitov, kde jsou hroby, kvůli nedostatku místa, naskládány na sobě až v deseti vrstvách. Na hřbitově se nachází přibližně 12 000 náhrobních kamenů a nejvýznamnější osobností je bezpochyby rabi Jehuda Liwa ben Becalel, známý jako rabi Löw, který je spojen hlavně s postavou Golema.

5. Náhrobní kameny

Poslední Staronová synagoga je jednou z aktivních synagog, což znamená, že se v ní stále konají bohoslužby. Je to prý nejstarší aktivní synagoga na světě.

Aktivní synagogu poznáme podle svatostánku u východní stěny v němž jsou přechovávány dva svitky Tóry. Tu však vidět nemůžeme, protože je ukrytá za oponou a dřevěnými dvířky, přikrytá pláštíkem na Tóru a ozdobená stříbrem. Sakrální část je zde přísně oddělena od lidí a náboženské texty se vyndávají pouze při bohoslužbách.

Do aktivní synagogy si také všichni muži musí zakrýt hlavu, pro ty kteří  nemají čepice nebo kapuci jsou u vchodu připravené kipi, neboli jarmulky.

6. Staronová synagoga

7. Pohled na svatostánek se schovanou Tórou

Vstupné do pražských synagog se pohybuje od 200 cca do 500 Kč, ale rozhodně to stojí za to! Doporučuji vyrazit brzy ráno nebo se obrnit velkou trpělivostí, protože židovské památky lákají opravdu davy turistů!

Co vy? Byli jste tam někdy? Jak na Vás místo působilo?

Zdroje obrázků: 

http://www.praguewelcome.cz

http://www.jewishmuseum.cz

Výlet za vínem a čardášem

BUDAPEŠŤ

Do Budapeště jsem se těšila víc, než do jakéhokoli jiného evropského města. Představovala jsem si jakousi kozáckou divokost, temně zelené kabátce, černé kožešiny, šavle, krásné budovy a jiskry v černých očích Maďarů.

Já vím, že moje představivost občas předhání realitu a je potřeba ji brát s rezervou, ale jakmile se mi vytvoří nějaký obrázek, už mi prostě před očima zůstane.

Budapešť se skládá původně ze dvou měst ležících každé na jedné straně řeky Dunaj. Budín a Pešť, rozdíl mezi nimi je značně viditelný. Zatímco Budín je relativně klidné, úctyhodné město plné památek, pozůstatků z doby římské a kostelů, Pešť je plná života a energie. Zde se nachází většina divadel, muzeí a také samozřejmě nejoblíbenějších barů.

Hned po příjezdu jsme si rychle vybalili a nalákáni pohledem z okénka našeho auta na centrum Budapeště, neváhali jsme už ani minutku a vyrazili prohlédnout si město v noci. Pohled byl skutečně fenomenální! Obrovské nádherné budovy, poskládané jedna vedle druhé podél obou stran břehu, zářící v kontrastu s temnou oblohou a odrážející svůj lesk v řece, byly velkolepé.

Parlament v noci

 

Druhý den nás však čekalo malé zklamání. Pohled na budovu Parlamentu byl stále nádherný, ale po prvotním okouzlení jsme si všimli, že se dost podobá tomu v Londýně, jejich Národní muzeum svými sloupy ve stylu antiky (období klasicismu) dost připomíná Řím a že ke krásnému kostelu je doslova jako parazit přilepená nevzhledná budova hotelu Hilton, byl to prostě mix všeho možného.

Procházeli jsme a hledali a narazili jsme na moderní a krásné restaurace, francouzské kavárny, turecké horké lázně, římské amfiteátry, židovskou čtvrť, anglický řetězový most a na spousty dalších monumentů a památek, které se přetvářejí Budapešť na typickou evropskou metropoli.

Celou dobu jsem se sama sebe ptala čím to je? Je to způsobeno různými kulturními vlivy z minulosti, které dříve o území Budapeště tolik bojovaly nebo za to může globalizace a okukování od ostatních států?

Budapešť je krásná, je nádherně majestátní jako každé moderní evropské velkoměsto, ale i přesto jsem byla trochu zklamaná. Hledala jsem totiž něco, co naplní moji představu o Maďarsku, něco o čem bych si mohla říct – ANO, tohle je maďarské, tohle je to, co vystihuje jejich kulturu!

Podařilo se ve chvíli, kdy jsme vystoupili na zastávce metra Hosok tere, (přepsáno česky) abychom si prohlédli Náměstí hrdinů a hlavně památník Milénia. Bylo krásně jasno a tak jsme za ním zahlédli obrysy tajemně tmavé věžaté budovy.

Vešli jsme do městských sadů Városliget a uviděli nádherné bruslařské kluziště jehož kulisou byl hrad Vajdahunyad. Tento hrad dříve osidloval uherský panovnický rod Hunyady a je pro mě takovou architektonickou hádankou.

Skládá se totiž ze tří slohů – najdeme zde gotickou bránu, skupiny románských budov a kapliček a hlavní budovy, které jsou v renesančně barokním stylu.

Tou hádankou pro mě je, jak je možné to takhle krásně sladit dohromady, protože když procházíte komplexem budov, neustále vás něco překvapuje a ohromuje, je to nádherné, najednou máte pocit, že jste se objevili v pohádce. Konečně jsem objevila to, co je v mé fantazii pohádkově maďarské!

Horké jezírko u Szechényho lázní

Co musíte navštívit:

• Budínský hrad
• Matyášův chrám
• Vrch Gellért
• Parlament
• Andrássy út
• Náměstí hrdinů
• Vajdahunyad
• Jakékoli lázně – doporučuji Szechényho nebo lázně Gellért
• Nádherné mosty přes Dunaj

P. S. Nelekejte se forintů, užívejte si, že za oběd platíte 1200 a za kafe nebo za čaj 500. Doma by se mi 1200Kč dát za jídlo nechtělo, ale v Maďarsku je to docela zábava.

Největší trdelník na světě!

Vítězné náměstí 

Fronta do Szechényho lázní

Průběžné informace

Ahoj! 

Pokud překonám svojí technickou nezručnost spojenou s nespolupracujícím počítačem, tak bych zde chtěla založit pár nových záložek, složek, rubrik..nevím jak přesně to pojmenovat, do kterých budu směřovat své příspěvky.

Jednou z nejdůležitějších rubrik bude Moje cesty za dobrodružstvím. Miluji výlety, cestování, cestopisy a vše co s tím souvisí a jakmile mám příležitost vytáhnout paty z domu, neváhám a jedu. Před časem jsem si koupila takovou tu parádně cvakající zrcadlovku a za těch pár let jsem se s ní naučila dělat docela hezké fotky, takže k této rubrice slibuji i barevné ilustrační fotografie.

Další složka ponese název Být někým jiným. Ta bude věnovaná filmům a seriálům ve kterých jsem hrála od dětství, až do současnosti. Nechci o tom psát kvůli tomu, že bych si myslela, že jsem jiná, lepší nebo se na vás jiným způsobem „vytahovala“, jak by si někdo mohl myslet,  ale hlavně proto, že to byla a je důležitá součást mého života, můj koníček a práce. Navíc si myslím, že je zajímavé podívat se do zákulisí, ne? J

Zatím poslední složkou (nejspíš časem ještě přibudou) je Kouzla každodennosti. Do této bych chtěla směřovat veškeré mé myšlenky, nápady a postřehy z každodenního života.

Doufám, že vám zatím mé rozdělení vyhovuje a také, že se vám tématicky zaměřené články budou líbit.

Mějte se fajn a těším se u prvního opravdového článku.

Vaše Adriana

P.S. Jestli chcete, napište mi do komentářů, do které rubriky byste chtěli první článek a já něco vymyslím. :)

Vítejte!

Dobrý den,

jmenuji se Adriana Neubauerová a vítám Vás na mém nově vznikajícím blogu. Ráda bych Vám hned ze začátku řekla, čím se zde budu zabývat nebo na jaká témata se budu orientovat, ale bohužel to sama ještě nevím. Popravdě, v blogerském světě jsem tak trochu nováček a i přesto, že mě už dlouho táhne si nějaký ten svůj internetový "deníček" založit, nikdy jsem moc ostatní blogy nesledovala. 

Mám hlavu plnou nápadů a myšlenek a doufám, že mi tenhle blog pomůže je trochu sumarizovat a také protřídit na reálné a nereálné, takže ze začátku asi čekejte takovou všehochuť a uvidíme jestli po čase najdeme ten správný směr, kterým se vydat.

Dále.. někdo asi ví, že jsem dřív něco natáčela a je to pro mě trochu zvláštní, ale chytlo se mě pár fanoušků a co je ještě zvláštnější - oni mi stále fandí a podporují mě i v době, kdy mě zrovna v televizi nevidí.

Takže tenhle blog bych ráda věnovala nejen svým kamarádům na které bohužel často nemám čas, ale hlavně těm milým lidem - fanouškům, kteří mi drží palce a podporují mě.

Děkuji,

Vaše Adriana