Londýn - město plné barev

Cože? Že v Londýně pořád prší? Co je to za hloupost? My jsme tam byli a ani jednou nezmokli a to jsme se opravdu snažili! A že v metru se tam každý ztratí? Blbost! Vždyť nejdřív nastoupíte na žlutou, po dvou zastávkách na růžovou a potom na přestupu zase na červenou, ale tam ani nemusíte přestupovat, stačí, když si počkáte na správný vlak. Jenom se musíte dívat na ty nápisy, které mají ve předu, každý totiž jede úplně jinam. A jídlo? Lahůdka! Pokapejte si rybu i hranolky octem a to si pochutnáte! Jenom ten čaj o páté už prý moc nepijí..

Londýn je parádní město! Je to město pro mladé, kteří se chtějí jet bavit, pro milovníky kultury, umění a architektury, pro lidi, kteří chtějí poznávat a učit se a v neposlední řadě i pro lidi, kteří tam jedou, aby začali nový způsob života, našli si práci nebo prostě jen něco dokázali. Skoro bych mohla říci, že Londýn je takový evropský New York.

Jeho ulice jsou stejně jako ty v New Yorku plné lidí nejrůznějších barev, kultur a náboženského vyznání. Potkáte tam Pákistánce, Indy, Asiaty, Afričany, Evropany, Araby a všichni svojí přítomností vytváří kouzlo rozmanitosti Londýna. Žijí společně, pracují společně, každý si vyznává to, v co věří a obléká se tak, jak uzná za vhodné. Samozřejmě z mého pohledu pouhé návštěvnice vypadá všechno téměř idylicky, ale pokud byste nahlédli pod povrch pravděpodobně byste zahlédli sopku plnou lávy připravenou k výbuchu. Nejsem proti myšlence multikulturní společnosti, ale bojím se, že nemůže moc fungovat. (ale to tady řešit nemusíme)

Na Londýně je krásná ještě jedna věc. Tou je móda! Víte, módní trendy moc nesleduji, oblékám se ráda hezky, ale abych musela mít každý nový výstřelek v šatníku, to zase ne, ale když jsem se rozhlédla po ulicích Londýna, které byly doslova přeplněné lidmi, kteří vypadali prostě skvěle, začala jsem si uvědomovat, že na módě je něco důležitého. Něco, co nám trochu zpříjemní náladu, zvedne sebevědomí, zkrášlí obyčejného člověka a celkově, je to prostě prvek, který může ozvláštnit nudnou šedou ulici a to je důležité.

Muži měli na sobě přepychové obleky a naleštěné polobotky, ženy krásné, stylové barevné šaty a mladé dívky, ty doslova zářily v barevných, šatech, sukních, kraťasech a topech, to vše ještě doplnili spoustou doplňků a já si připadala, jako v reklamě na lentilky – doslova barevný svět v hrsti.

I já jsem se tam začala oblékat trochu jinak, koupila jsme si květované trenky a tyrkysové kalhoty, odhalila jsem bříško a naprosto si užívala to, že je to tady naprosto normální. Cítila jsem se skvěle, do chvíle než mi došlo, že po Praze takhle nejspíš chodit nemůžu.

Mohla bych psát o spoustě věcí! O tom, jak je úžasné mít ve městě tolik parků, kam si můžete jít odpočinout nebo o dvoupatrových autobusech do kterých jsem se tam zamilovala, o tom, že místní jídlo není tak špatné a také o přátelských lidech, které jsme tam potkali, ale ráda bych se tady zaměřila na jednu věc, která se mi moc líbila a kterou bychom u nás těžko hledali a tou jsou interaktivní, zábavná muzea.

Londýnská muzea mají jednu úžasnou věc – lidskost. Všechna velká muzea jsou přístupná široké veřejnosti, jsou zadarmo a já si naprosto skvěle dokážu představit, že bych tam trávila se školou nebo s rodinou celá odpoledne. Jsou naprosto skvěle interaktivně přizpůsobená dětem i dospělým, spousty exponátů si může sami ošahat, potěžkat, prohlédnou ze všech stran a pokud vás hraní si na vědce nebo botaniky unaví můžete si odpočinout v kavárnách, restauraci nebo na zahradě.

Já jsem osobně navštívila tato:

Přírodovědecké muzeum:

Muzeum je umístěné v nádherné budově, která vás svými detaily doslova uchvátí. Při vstupu na vás čeká obrovská dinosauří kostra a všechny jeho části se zaměřují na Zemi a život na ní. Zjistíte, jak planeta funguje, jak postupně vznikala a které zvířecí druhy zde můžeme nalézt. Můžete si také prohlédnou rozsáhlou sbírku minerálů a nerostů, vyzkoušet si, jak funguje gravitace, jak vznikají bouřky a tornáda, ale také zjistíte něco o vývoji lidského těla od početí až po smrt, jak vypadají krvinky, buňky, orgány. Je toho mnoho, mnoho, mnoho. Na procházku rozsáhlých expozic potřebujete minimálně čtyři hodiny a na to, abyste si vše vyzkoušeli, zahráli a užili minimálně dvojnásobek, ale stojí to za to, je to zážitek, doslova škola hrou a já bych to opravdu doporučila úplně každému, malému i velkému. 

Muzeum vědy:

Další muzeum pro malé i velké návštěvníky a exponáty jsou opravdu velkolepé. V sedmi patrech najdete oddíly věnované mořeplavectví, letectví, parní energii, výpočetní technice, vědě, lékařství a astronomii. Můžete si prohlédnout parní stroje, letecké a automobilové motory, nádherné Apollo 10, ve kterém američtí kosmonauti obletěli měsíc. Součástí muzea je také kino IMAX a simulátor SimEX a dále také spousta interaktivních prostor, ve kterých si můžete vyzkoušet, jak funguje světlo, zvuk, otestovat své smysly a celkově zjistit, co to znamená být člověkem.

Muzeum Viktorie a Alberta:

Tohle muzeum děti asi úplně bavit nebude, ale pro milovníky umění a historie bude návštěva zážitkem. Muzeum je opět umístěno v naprosto nádherné budově a najdete zde jednu z nejrozsáhlejších sbírek užitého umění. O muzeu byste si předem určitě měli něco zjistit a naplánovat si, co byste chtěli vidět, protože každá síň je něčím výjimečná a ve velkolepé sbírce byste jednoduše mohli ztratit svůj cíl cesty. Oblasti jsou tématicky zaměřené na keramiku a sklo, šperky a kovy, tkaniny a oblečení, architekturu, sochařství, malířství a dvacáté století. Dále podle oblastí na evropské a asijské síně.

Britské muzeum:

Tak do tohoto muzea jsem se zamilovala na první pohled. Nádherná klasicistní budova z 18.století, která vás po vstupu ohromí svým nádherným, čistým, moderním designem, vás dokonale navnadí na přibližně 7 000 000 exponátů z celého světa. Jsou rozděleny podle oblastí – Egypt, pravěká a římská Británie, Evropa, Asie, Řecko a Řím, Afrika, orientální umění a další. Sbírky obsahují spousty významných exponátů a vy si při návštěvě tohoto jedinečného muzea budete připadat, jako při cestě zpět do minulosti.

A co musíte dál navštívit  a podniknout v Londýně?

• London Eye – obrovské ruské kolo, které vám nabídne krásný výhled na celý Londýn
• Buckinghamský palác, Westminsterský palác, Big Ben, Tower of London, Národní galerie, St. Paul´s cathedral, Tate Modern

• Udělejte si piknik v parku – Hyde park, St. James park, Regent´s park, Kensington gardens – jeden z nich si vyberte, kupte si něco dobrého a odpočívejte.
• Dejte si fish and chips – není to žádná lahůdka, ale normální, dobré, smažené jídlo, které byste neměli při návštěvě minout.
• Projeďte se double - deckerem – dvoupatrový, červený autobus je skvělý na panoramatickou prohlídku města.
• Nákupy na Oxford street – v Londýně se nakupuje prostě skvěle a na Oxford street nejlépe!
• Umělci na Covent Garden – pokud máte rádi pouliční show a umění, určitě zajděte přesně sem.
• Madame Tussauds – muzeum voskových figurín vám nabídne věrné kopie celebrit, politiků i filmových postav.
• Okurka - nevynechejte ani moderní část města.

Tohle jsou jen různá doporučení, ve skutečnosti si Londýn užijete i tak, že se jen budete procházet a rozhlížet se kolem. Když vás něco zaujme, tak to prostě navštívíte. Kdybych chtěla popsat vše úžasné, co zde můžete najít, nebo zažít, musela bych pro něj založit samostatný blog.

Londýn je opravdu skvělé město a jeho obyvatelé jsou na něj právoplatně hrdí. 

Buckinghamský palác

Kréta

Miluji pohled na výšku hor, vždy mi připomíná, co všechno lidé dokážou. Také miluji pohled na moře a na jeho dokonale rovnou, jemně modrou linii, která jen jemně naznačuje, kde přibližně končí moře a začíná nebe. Když se tak dívám do těch výšek a dálek, vždy se mi tak lehce rozbuší srdce a hlavou se rozlétne hejno otázek a myšlenek na které normálně člověk nemá čas ani náladu. A tak často sedím a dívám se a v podstatě ani nepřemýšlím, jen nechávám všechno v hlavě volně plynout.

I přestože naše cesta na Krétu byla naplánována jako taková ta typická válecí se dovolená u moře, neodolali jsme a pár dní věnovali výletování, které se rozhodně vyplatilo. Kréta totiž není jen o dlouhých písčitých plážích a teplém Středozemním moři, ale najdeme tam i nádhernou hornatou přírodu, moderní města a rozvaliny starých paláců a chrámů, které jsou důkazem toho, jak dlouhá je tajemná historie Kréty.

My jsme byli ubytovaní v městečku Rethymno a v podstatě jsme se pohybovali pouze v oblasti Rethymno a v Heraklionu, protože i přesto, že je Kréta ostrov, potřebovali bychom na její procestování minimálně čtyři týdny. I tak jsme ovšem navštívili spoustu zajímavých míst a jestli je Kréta celá nádherná jako oblast Rethymno, musí být opravdu zážitek jí procestovat celou.

Na první výlet jsme se vydali na vypůjčeném skútru a trochu se báli, zda skútr zvládne náročnou cestu, kterou jsme si pro něj připravili. Vydali jsme se totiž z Rethymna přímo do hor, kde jsme museli zdolat několik dlouhých táhlých kopců než jsme dorazili k našemu prvnímu cíli – klášteru Arkadi.

Klášter Arkadi je pamětním místem na děsivé události, které se tu děli za osmanské nadvlády. V roce 1866 se zde totiž na protest nadvládě nechaly vyhodit do vzduchu ženy a děti. Klášter ve výšce 500 m.n.m. je krásně zachovalý a doslova pročpělý tajemnou atmosférou.

Abychom atmosféru trochu odlehčili, vydali jsme se nádhernou béžovo-zelenou krajinou dál a v horských průsmycích jsme se kochali dokonalou scenérií. Dalším bodem byla lisovna olivového oleje, kterou nám v průvodci Marco Polo doporučovali zvláště kvůli příjemné majitelce.

Byla to pravda, jen co jsme zastavili na dvoře, už jsme slyšeli: „Hi! How are you.?“ a milá paní domu se již chystala provést nás objektem a povyprávět nám něco málo o historii olivového oleje. Bylo to opravdu velmi příjemné setkání, ze kterého jsme si samozřejmě kromě širokého úsměvu na tváři odnášeli i olej a olivovou pastu.

Posilněni pečivem a příjemným zážitkem jsme pokračovali dál ke krápníkové jeskyni v Melidoni, která opět byla svědkem velké tragédie a po vstupu dovnitř jsme si doslova připadali jako v hrobce. Jeskyně byla hluboká, tajemně nasvícená a na jejím dně zářil bílý kříž na památku zemřelých obětí.

 V roce 1824 se zde schovávali ženy, děti a členové odboje, kteří byly udušeni kouřem z ohňů, které Turci před vstupem do jeskyně zapálili.

Další den jsme se vypravili do paláce v Knossu a samozřejmě do hlavního města – Heraklionu. Palác v Knossu by neměl žádný milovník historie a umění minout. I přestože se můžeme dnes pouze dohadovat o funkci těch kterých částí, zrenovované malby, místnosti a okrově červené sloupy ocení každý.

Heraklion je velmi překvapivé město. Každá ulička je úplně jiná! Procházíte se po moderní promenádě a najednou jste v malých jižanských uličkách, odbočíte dál a vidíte rozbitá okna a fasády domů, ale hned za rohem už můžete zahlédnout krásně upravenou řeckou tavernu kolem které projdete a najednou stojíte před graffiti pomalovanou zdí a moderní restaurací pro mladé a na to všechno jste narazili během pěti minut, žádné hledání, žádné bloudění, jen překvapení na každém rohu.

Na poslední výlet jsme měli půjčené auto a tak jsme vyrazili na jižní stranu Kréty, ke studenému Libyjskému moři.

Tam se totiž nachází horská propast Preveli, kterou protéká sladkovodní říčka a jejíž koryto je celé porostlé palmami. A protože válení se na pláži je trochu nuda, tak jsme vyrazili proti proudu řeky přímo do prolákliny mezi dvěmi skalními stěnami. Cesta nebyla jednoduchá, ale rozhodně byla zábavná! Zdolávali jsme nízké větve, vysoké balvany, plavali studenou vodou, viděli jsme ptáky, rybky, želvy, až jsme se dobrodili k vysoké stěně z balvanů, kterou se nám v plavkách a žabkách zdolávat moc nechtělo a tak jsme se spokojeně vrátili stejně komplikovanou cestou nazpátek.

Jinak jsme si samozřejmě typicky odpočinkově užívali písčitých pláží, horkého slunce a dobrého jídla. Vyzkoušeli jsme crazy sofa, řeckou kávu, spoustu druhů zmrzlin a každou večeři zapili místní pálenkou raki. Zkusili jsme postavit hrad z písku, váleli jsme se u bazénu a samozřejmě jsme se i poctivě spálili, prostě dovolená, jak má být!

Kréta je zkrátka pro každého. Myslím, že jí může navštívit člověk, který chce prostě jen tak relaxovat i turista toužící po dobrodružství. Můžu jen doporučit! 

Co mě naučila vysoká škola?

Tohle zkouškové bylo pro mě dost náročné, takže se omlouvám, že jsem blog zanedbávala, ALE zkoušky jsem dodělala, potom jsem se zrelaxovala na Krétě a nabrala energii u koníků, takže jsem plná sil a teď  tu zase bude jeden článek za druhým! Pomalu se přepínám do prázdninového módu plného cestování, zážitků a zábavy, ovšem než se přepnu úplně, pojďme si ještě zavzpomínat na to, co nás učí vysoká škola. Co si budeme povídat, život vysokoškoláka není jenom o vzdělávání se..:)

Vysoká škola mě naučila:

1) Mluvení a přednášení referátů na témata, o kterých nic nevím.

2) Číst a interpretovat knihy, kterým nerozumím.

3) Používání spousty krkolomných cizích slov se sebevědomým výrazem v obličeji a nadějí, že vím co doopravdy znamenají.

4) Přečíst jakoukoli knihu do dvou hodin! (Klidně vás to naučím..:))

5) Napsat referát přes noc.

6) Napsat seminárku přes noc.

7) Napsat ročníkovou práci za dvě noci!

8) Pít drátěnku! (rum s octem) :D

Zkouškové mě naučilo:

1) Naučit se na zkoušku přes noc.

2) 20 000 výrazů stylu: no jo vlastně a ano už si vzpomínám, no jo takhle to vlastně bylo, ale takhle jsem to přeci myslela, já vím, jen jsem to špatně vysvětlila.

3) Opravdové lásce k čokoládě, nočnímu vyjídání lednice a celkově faktu, že ve stresu se NEHUBNE!!

4) Účinně používat výmluvu: „Ale já mám zkouškový..!!“

5) Že opravdu velmi ráda peru, žehlím, vařím a uklízím. (zvlášť, když se musím učit)

6) Pochybovat o tom, že patřím na vysokou školu....na střední školu..na jakoukoli školu..

7) Co DOOPRAVDY znamená slovo prokrastinace a že je to zlá a krutá nemoc, se kterou se téměř nedá bojovat!

8) ....a samozřejmě spoustu jmen a informací, které mě prý jednou budou živit! :-)

Je toho spousty, spousty a spousty! Je to hořkosladké a zábavné! Jestli máte podobné vzpomínky na vysokou školu! Pište! :)